Lidé nejraději žijí ve vlastních mýtech a běda tomu, kdyby je někdo bořil. Sám biblický příběh je toho pěkným důkazem. Celá planeta zobrazuje Adama, jak Evě podává jablko. Ale probůh, kde se tam to jablko vzalo? Inu je to novodobý mýtus, který se nás drží jako „něco“ košile. Nikde v Bibli totiž není zmínka o jablku na stromě poznání. Ovoce, které Adam a Eva pozřeli, je nazýváno „Ovoce ze stromu“. Tím stromem byl strom, kterýž jest uprostřed ráje, žádná jabloň. Novodobý mýtus vznikl zřejmě v 17. století. Tehdy ve staroangličtině bylo „jablko“ používáno jako obecné označení ovoce, kromě jahod, ale včetně například ořechů. Nahrávala tomu také podoba latinských slov: malus – špatný; malum – zlo (ďábel); málus – jabloň; málum – jablko Teorií o vzniku vesmíru, světa a lidstva je víc. Každé náboženství má teorii vlastní, a téměř co vědec, to vlastní teorie. Jak napsal jeden kolega: „Každé teorii můžeme věřit, jsme-li k tomu dostatečně ochotni.“ Jediné poznání, které z toho plyne, je, že nic, čemu skálopevně věříme dnes, nemusí platit zítra. Platí také to, že mnohá víra přetrvává navzdory všemu poznání a vědění. Na konci devatenáctého století tehdy šestnáctiletý budoucí prezident Masaryk učil v Hustopečích, že Země obíhá kolem Slunce. Bylo z toho veliké pozdvižení, že mladý „neznaboh“ popírá bibli. Zděšené matky poslaly na mladičkého suplenta své muže, aby mu napravili za takové rouhání hlavu. Plných pět set let po Koperníkovi. Není snad tohle větší záhada než samo fungování vesmíru? Selkám, které poznaly jen pole, stáj a kostel, lze odpustit. Ale co odborníci nebo politici? Jistý fyzik a elektromechanik, ctihodný Lord Kelvin se proslavil výrokem: „Rádio nemá žádnou budoucnost.“ Ale asi nejslavnější je výrok Lorda Kelvina (ano, co je podle něj Kelvinova stupnice), prezidenta Britské královské akademie věd z roku 1895: „Létající prostředky těžší než vzduch jsou čirým nesmyslem.“ Jeho názor nebyl osamocený, také francouzští vědci byli téhož mínění. Francouzská akademie věd zamítla projekt rumunského vynálezce Traiana Vuia na „aeroplán automobil“ s odůvodněním, že by to bylo příliš utopické, a s poznámkou, že „problém vzletu se strojem, který je těžší než vzduch, je neřešitelný a je to pouhý sen…“. Odmítnutý vynálezce naštěstí na vědce nedal a aeroplán nejen sestrojil, ale také jako první na světě s ním bez jakékoli podpory nebo pomocné plošiny vzlétl a letěl. Britská admiralita se v roce 1837 odmítla zabývat lodním šroubem, protože: „I kdyby vrtule skutečně mohla uvádět loď do pohybu, přece by se pro praxi nehodila, poněvadž je na zádi, a proto není možné loď řídit“ S podobnými výroky můžeme pokračovat až do nedávné minulosti: „Neexistuje důvod, proč by někdo chtěl mít počítač doma,“ řekl Kenneth H. Olsen, zakladatel společnosti DEC vyrábějící počítače v roce 1977. Několik měsíců po jeho přednášce dokončili v garáži dva mladíci v Kalifornii prototyp prvního počítače určeného právě pro domácnost. Jmenovali se Wozniak a Jobs a jejich stroj jménem Apple odstartoval revoluci nikoli jen v počítačovém světě, ale doslova na celé planetě. Pozoruhodné je i to, že dnes téměř nikdo o Apple nic neví, a pokud padne slovo počítač, tak každému vytane na mysli Bili Gates. Ten Bili Gates, který také odmítal věřit, že domácí počítač bude mít komerční význam, Bili Gates, který dlouho odmítal internet jako nepraktický výmysl akademických vědátorů.
Pokud se pokrok, a to ve všech směrech, posouvá kupředu a místy i k lepšímu, pak to není proto, jak je lidstvo úžasně tvořivé, ale navzdory tomu, jak většina tvořivou menšinu potírá. Svou roli hraje víc faktorů. Hloupost je přitom až na druhém místě. Hloupost většinové masy využívají ti chytří k prosazení svých ekonomických nebo mocenských zájmů. V současnosti je nejzřejmější lobbing stavitelů jaderných elektráren. Jaderná elektrárna, to jsou miliardové strojírenské a technologické celky a miliardy v betonu a navazujících pracích. To jsou miliardy a stamiliony v zisku. Kdo by to nechtěl. Přitom všem, kdo se energetikou zabývají – tedy nezávisle na lobbistech, je jasné, že budoucnost je v maximální diverzifikaci zdrojů energie. Tedy v tom, že se budeme snažit, aby maximum domácností, domů, vesnic, městeček či měst bylo energeticky soběstačné. Není to nic nového – v sedmdesátých letech tuto myšlenku vyslovil a prosazoval slavný futurolog a spisovatel A. C. Clark. Když předpověděl a vlastně vynalezl družice a satelitní systémy, tak na jeho slova došlo velmi rychle. Satelity byly skvělé pro vojenské účely. Jeho vize energeticky samostatných domácností naráží dodnes na lobby prodejců a distributorů energií.
Vichry změn světem řádí dnes a denně. Za posledních dvacet let jsme pravda zažili víc válek a katastrof než v předchozích čtyřiceti letech po světové válce. Války v Jugoslávii, Kuvajtu, Afghánistánu, Iráku, pád Dvojčat až po dnešní revoluce v arabském světě. Krize jsou stále globálnější, jejich dopady jsou celoplanetární. Kaddáfí bombarduje „svůj“ přístav v Libyi a v Šumperku vyskočí benzín o dvě koruny.
Motocykl na dřevoplyn z roku 1981, který sestrojili nadšenci z University of Florida. Na 1 kilogram dřeva ujede 70 km. Za takovou spotřebu vás Lukoil ani Kaddáfí nepochválí.
V České republice třetina českých domácností doslova závisí na plynu. Na elektřině všichni a všechno. Představme si, že najednou přijdeme o plyn i o elektřinu. V jeden okamžik zkolabuje všechno, co známe – od mobilu přes bankovní účty až po benzínová čerpadla. Nezatopíte ani neuvaříte. Ano, nezatopíte ani na chalupě, protože i kotel na dřevo má elektrické čerpadlo. V nemocnicích zhasnou světla – nejdůležitější přístroje budou ještě 48 hodin pohánět naftové záložní generátory. Pak zásoba nafty dojde.
Varování před kolapsem energetických sítí se na první pohled zdá příliš fantaskní. Ano? Připadne vám jako bláznovství varovat před pádem elektrické sítě, před energetickou krizí smrtícího rozsahu? Pak nejdřív pošleme do blázince generální štáb České republiky i s ministerstvem obrany. Ti se stále připravují a za miliardy zbrojí v očekávání války, jejíž pravděpodobnost je skutečně mizivá. V případě skutečné války se asi nenajde idiot, co by jel do České republiky a útočil tady na naše tanky, pandury nebo osm stíhaček. Útok se stoprocentní jistotou bude směřovat na energetické sítě a hlavně na jaderné elektrárny. To je vše. O zbytek se postará jádro případně mráz, panika, řetězový black-out.
Nemusí být ovšem žádná válka. Ani zemětřesení. Abych nebyl za blázna já, dovolím si opět chvíli citovat veřejné zdroje. NASA varovala před reálným nebezpečím solárních bouří: „Sluneční bouře mohou produkovat elektromagnetické pole, které do drátů přivede extrémní proud, vyřadí z provozu elektrické vedení, způsobí všeobecné výpadky proudu a zasáhne komunikační kabely podporující internet. Očekáváme, že během několika let uvidíme mnohem silnější sluneční aktivitu,“ cituje Fox News astronoma NASA Richarda Fishera. „Bude to v době, kdy se naše přetechnizovaná společnost stala bezpříkladně přecitlivělou na sluneční bouře,“ řekl vědec. Experti z NASA předpovídají, že první zásadní nárůst sluneční aktivity bude po mnoha letech v roce 2013. Podle nich v tomto roce Slunce ohrozí elektrické sítě, navigační systém GPS, elektronickou komunikaci a telefonní linky. Příchod podobné bouře NASA předvídá v květnu roku 2013. „Dopady by byly cítit na vzájemně závislé infrastruktuře, například distribuce pitné vody by byla zasažena v řádu několika hodin a rychle se kazící potraviny a léky by byly ztraceny během 12 až 24 hodin. Ihned by bylo postiženo topení či klimatizace, odpadní systémy, telefonní služby, doprava, doplňování paliv a tak dále,“ uvádí zpráva NASA. Oprava výpadků by trvala měsíce. Banky by mohly být uzavřeny a obchodování s jinými státy by se mohlo zastavit. „Potíže by měly pohotovostní služby a ztraceno by mohlo být řízení a kontrola,“ říkají další vědci vedení Danielem Bakerem, ředitelem Laboratoře pro atmosférickou a vesmírnou fyziku Coloradské univerzity v Boulderu. „Rozvoj využívání elektroniky za posledních deset let učinil lidskou společnost mnohem zranitelnější vůči katastrofickým výpadkům než při slunečním maximu v předchozí dekádě,“ varoval profesor John Beddington, hlavní vědecký poradce ve Washingtonu. Podle katastrofických předpovědí by mohla masivní „sluneční bouře“ přijít svět na biliony dolarů a trvalo by i několik let, než by se ze zasazeného úderu dokázal opět plně vzpamatovat. Sluneční bouře se tak mohou záhy zařadit do skupiny přírodních katastrof typu zemětřesení, povodně, hurikány či tsunami. (novinky.cz) „Velká sluneční bouře by pro Zemi měla katastrofické následky. Škody, které by napáchala, jsou v nynějším věku elektronických sítí a komunikačních systémů nedozírné,“ varovali vědci z americké Národní akademie věd. „Úřady by podle nich mohly úplně ztratit kontrolu nad situací,“ uvedl vědecký zpravodajský server space.com. (idnes.cz) Naše heslo? Vždy nepřipraven! V souvislosti s hrozbou kolapsu všech energetických a informačních sítí se letos v únoru 2011 sešli ve Washingtonu evropští a američtí vědci. Britský zástupce oznámil mj., že Británie zařadila sluneční bouře do bezpečnostních rizik, na které se specializuje Národní registr rizik, založený v roce 2008 k identifikaci různých nebezpečí pro Británii. Ten má také „komplexní“ plány, jak zvládnout kompletní výpadek dodávek elektřiny. No a co my? Řekl bych, že nikdo kompetentní ani netuší, co to solární bouře je. Bouře nebouře. Citlivost naší civilizace na elektronice je skutečně děsivá – veškerá data jsou elektronická, řízení provozu vlaků, letadel i automobilů. Téměř vše pohání elektřina – bez ní nenatankujeme, neuvaříme, nezatopíme. Bez ní jsme najednou ve středověku. Ale bez schopnosti středověkým životem žít. Stačí přetížení evropské sítě a může následovat zatmění nad celou Evropou.
Není rozhodující cena, ale soběstačnost – v případě jakékoli krize je ohrožená rozvodná síť a centrální výroba či zásoby energie. To se týká jádra, uhlí i plynu. Krize tak velkého rozsahu, doufejme, nikdy nenastane. Ale pokud by přišla, pak je to hlavně úloha státu zajistit hlavní funkce. Připomínám, že kromě nemocnic to jsou komunikační sítě, banky, úřady atp. Veškerá data jsou dnes uložená v elektronické podobě. Kolaps sítě by znamenal děsivé ochromení téměř všeho, co známe – od televize přes vytápění až po bankovní účet. Tady si málokdo uvědomuje, že i kotle na uhlí nebo dřevo nefungují bez elektřiny, která pohání čerpadla a případně řídicí prvky. V případě plynu, ropy a jádra jsme závislí na zahraniční spolupráci. Není vůbec důležité, jak bezpečná je jaderná elektrárna dnes. Až do ní naletí terorista v letadle nebo na ni odpálí raketu, tak jsou nám sebepřísnější normy k ničemu. Nemusí dojít k žádnému jadernému výbuchu – stačí zamořená voda. Z takové katastrofy se bude země léčit desítky let. Věřte, že to legrace není. V Hirošimě i Nagasaki se postižené děti rodí dodnes. To tvrdím vám, obyčejným lidem. Za ty úplatky od stavebních a strojírenských firem to nestojí. To platí pro politiky. Poškození centrálního zdroje jako je Temelín nebo Dukovany může znamenat výpadek energie pro desetitisíce domácností. Pro výpadek není třeba bourat Temelín – stačí poškodit rozvodné sítě. Zvládne to i malé dítě. Není třeba přemýšlet hned o teroristech nebo válce. Na léta 2012 a 2013 předpověděla NASA velké sluneční bouře schopné poškodit elektrické sítě po celé planetě.
K rozpadu rozvodné sítě dochází vlivem jejího přetížení a následně se šíří „kaskádový kolaps“. Po selhání přetíženého vedení vzroste přetížení zbytku sítě a jsou postupně odpojeny další a další prvky. Obnova provozu po rozsáhlé poruše je navíc velmi problematická, často totiž dochází i k pozastavení elektráren, které mohou znovu najet jen s pomocí elektřiny z funkční části sítě. Pro případ, že dojde k takovémuto black-outu, je každé datacentrum vybaveno elektrickými generátory, zpravidla dieselagregáty. Většina datacenter uvádí, že má zásoby paliva na 24 hodin, což jistě není málo. Skutečný black-out ale může trvat několik dní i déle. V takovém případě by se stalo palivo nedostatkovým zbožím. Postiženy by byly i telehousy, vysílače a další infrastruktura, která umožňuje přenášet data, ať už je to internet, telefonní hovory nebo televizní vysílání. Podle mnohých odborníků jsou v České republice budoucí black-outy nevyhnutelné, pokud nedojde k modernizaci a decentralizaci přenosové soustavy (www.itbiz.cz). Každá rozvodná síť by měla mít v pohotovosti zálohy, které jsou schopny okamžitě nahradit nečekaný výpadek největšího výrobního zdroje. Tím je u nás jaderná elektrárna Temelín, jejíž jediný blok má výkon 980 MW. Právě její, a nutno říci že dosti časté, poruchy vytvářejí pro elektrárenskou soustavu největší nápor. Jelikož kvůli Temelínu musíme mít v okamžité pohotovosti náhradní elektrárny o výkonu 980 MW. Výpadky proudu i vlny veder v rámci klimatických změn skrývají další nebezpečí. Po jedné z takových vln zveřejnil ekolog Jan Beránek dost alarmující informace: „Vlna veder, která během července zasáhla Evropu a způsobila úbytek a přehřátí vody v řekách, přinutila snižovat výkony nebo úplně zastavit desítky velkých jaderných bloků v Německu a ve Francii.“ S ohledem na předpovídaný častější výskyt takovýchto extrémních klimatických podmínek v budoucnu vzniká naopak otázka, zda to nebudou právě velké centralizované jaderné bloky, které budou představovat nejméně spolehlivý zdroj v elektrizační soustavě. Nedávná zkušenost ze Švédska navíc ukazuje, že velké reaktory mohou nejen zhroutit síť, ale ještě nám ve vzniklé tmě pěkně zavařit, a to doslova.
Z jiného světa pak působí naše odbornice paní Drábová – podle ní nehrozí, že by v případě horší havárie radioaktivita dosáhla až k nám. V případě Černobylu se jednoznačně ukázalo, že největší vliv na šíření radioaktivity mělo počasí – větry hnaly radioaktivní částice nad částmi Evropy tam a zase nazpět. Nejprve k Alpám a pak zase na Ukrajinu. Ale bylo to jen na libovůli počasí, nikoli paní Drábové. To je jisté. Nemusíme si ani klást otázku, nakolik jsou „odborníci“ nekompetentní nebo prostě lžou za peníze. Obojí je v případě jaderné energetiky smrtící varianta. Pro nás pro všechny.
Tvrzení prezidenta Václava Klause, že ropa nikdy nedojde, má svou logiku a je pravdivé. Ano, čím méně jí bude, tím bude dražší, takže poslední tuny budou tak drahé, že je nikdo nekoupí. Ale je taky jasné, že pro masovou spotřebu ropa prostě časem skončí. Problémy s těžbou ropy dnes na odborných konferencích přiznávají i řadoví saudští inženýři. Představitelé producentských zemí ovšem projevují mix starostí i optimismu. Je pro ně dobré udržet vysokou cenu, ale svět nesmí zachvátit panika. Naopak je třeba ho udržovat v domnění, že ropa tu bude stále. Čím později se ta která země od ropy odvrátí, tím více producentům za svou spotřebu zaplatí. Ukončit spotřebu ropných produktů je důležité, a to dokonce bez ohledu na to, kolik jí je. Pro nás je důležité, že je pro nás dostupná téměř výhradně z dovozu.
Ropa a plyn jsou jednou z nejmocnějších zbraní Ruska a dnes a denně ji vůči svým bývalým i současným vazalům používá. Ropa stojí za ekonomickým růstem Ruska v posledních letech. Nic proti, kdyby to znamenalo demokratizaci a pokles mezinárodního napětí. Posilování ekonomiky ovšem Rusové vnímají jinak – a nejen Putin. Rusové mají staletí pocit, že jsou vládci světa, a kdykoli posilují a bohatnou, posilují se i jejich velmocenské choutky. Od cara Petra Velikého se v hlavách většiny Rusů nic nezměnilo – Rusko je třetí Řím. Kupovat ruskou ropu a plyn znamená kromě závislosti také financovat si nebezpečného nepřítele. O muslimském světě to platí dvojnásob – ropa ze Súdánu, Íránu, Iráku nebo Arábie financuje také mimo jiné nákupy zbraní proti Evropě a Americe. Financujeme také školy islámských fanatiků, financujeme nedemokratické režimy, které udržují svou stabilitu rozséváním nenávisti proti euroamerické civilizaci. Bez ropy bychom neznali Saddáma a neřešili dnešní problémy v Iráku. Peníze za ropu živí Usámu bin Ládina, ropa živí i tisíce palestinských teroristů. Ropa přinesla mnoho dobrého. Zlo ale dnes už jednoznačně převažuje. I proto je skvělé, že končí. Otevírá se nám nejen čistší, zdravější budoucnost, ale taky budoucnost bezpečnější.
Platí zásadní fakt – kdybychom investovali do alternativních zdrojů tolik peněz a duševního úsilí co do jaderné energetiky, tak alternativní zdroje už dávno nejsou alternativní.
To, co nám dnes uniká, je světový trend v dopravě. Jsou to elektromobily – ovšem nikoli napájené elektřinou z uhlí a jádra. To je sice sen ČEZu, ale naprosto zcestný. Trendem jsou tzv. stromy. To jsou parkoviště krytá střechami z fotovoltaických panelů. Ráno přijedete do práce, zaparkujete a zapojíte auto do zásuvky s elektřinou ze slunce. Odpoledne odjedete „s plnou nádrží“ a před domem zaparkujete nejlépe opět na parkovišti se slunečním dobíjením. V takovém momentě je váš provoz absolutně nezávislý.
Na každý čtvereční metr naší krajiny dopadá v našich podmínkách ročně 1200 kWh sluneční energie. Elektrifikovaná domácnost spotřebuje 15 až 20 MWh, tedy tolik, kolik dopadne sluneční energie za rok na méně než 20 m2.
Zlom v těžbě ropy u největšího producenta světa – Saudské Arábie předpověděl v roce 2005 bankéř a specialista na investice do těžby ropy Matthew Simons. Tvrdí, že Saudská Arábie je za vrcholem těžby – dosáhnout stejné produkce ji stojí stále více úsilí a peněz. A pochopitelně je to i důvod, proč nechtějí Arabové zvýšit těžbu. Saudští ropní magnáti jeho tvrzení odmítají, podle nich je ropy dost, jen chybí zpracovatelské kapacity. Pokud se dnes podíváte do Saudské Arábie, uvidíte, že v posledních letech se tu masivně investovalo. Nikoli ovšem do nových rafinérií, ale do budování umělých ostrovů podél saudského pobřeží. To se má stát v budoucnu světovým megacentrem luxusní turistiky. Mimochodem umělé ostrovy jsou přecpané supermoderními technologiemi, žádnou z nich ovšem nebude v budoucnu pohánět ropa. Jen slunce, vítr, mořské vlny. Myslím, že to celkem jasně odpovídá, čemu Saudové věří. A je trochu paradox, že zatímco se ropná supervelmoc nejdůkladněji chystá na konec těžby ropy, s Čechy bez jakýchkoli vlastních významnějších zdrojů to ani nehne.
Výsadba rychle rostoucích rostlin, dřevin a smíšených lesů je nejen dobrá energetická varianta, ale zalesňování by stabilizovalo klima v ČR a zvýšilo přirozené zavodnění krajiny. Navíc je to přirozená obrana proti záplavám. Pozitivní vliv na ovzduší i vodní hospodářství je bonus navíc.....Zvýšená spotřeba dřeva si vyžádá výsadbu lesů, zvýšení kapacit dřevozpracujících firem a výstavbu a provoz dřevoplynových stanic s kotelnami. To je pracovní příležitost pro lidi ve všech venkovských regionech.
Tomio Okamura-Umění vládnout
Oheň krematoria mi předkládá svou navštívenku.
